Násilí v sexbyznysu z pohledu sexuální pracovnice

03.01.2026

O násilí v sexbyznysu už toho bylo napsáno opravdu hodně. V jiných dokumentech na toto téma, například od organizace Rozkoš bez rizika, se můžete dočíst o násilí fyzickém včetně sexualizovaného, psychickém, jako je ponižování sexuálních pracovnic, nebo třeba o ekonomickém násilí.

Právě organizace Rozkoš bez rizika se maximálně snažila popsat realitu v ČR tak, jak se jeví odborníkům na toto téma a co všechno o ní odborníci dokážou zjistit od osob poskytujících sexuální služby: https://rozkosbezrizika.cz/tak-tohle-ne-nasili-nepatri-ani-do-sexbyznysu/.

Z nejrůznějších typologií násilí v sexbyznysu by pravděpodobně vycházeli odborníci, kteří vidí sexbyznys tzv. "zvenčí", i když se snaží získat co nejvíce informací z terénu nebo zprostředkovaně od sexuálních pracovnic. Ale tento dokument má být jiný.

Jeho autorkou je zakladatelka Spolku pro ochranu žen, aktivní sexuální pracovnice se třináctiletou praxí v oboru, vysokoškolským vzděláním a snad určitým nadhledem, který získala během dobrovolnické práce pro Spolek pro ochranu žen.

V tomto dokumentu najdete přehled nejčastějších forem násilí v sexbyznysu z pohledu zakladatelky Spolku pro ochranu žen. Který tak nemusí nutně kopírovat různé typologie násilí v sexbyznysu, obvyklé v českých odborných kruzích.

Zjistíte, jak vypadá násilí v sexbyznysu z jejího pohledu a z jejích zkušeností, bez použití jakékoliv odborné literatury od jiných organizací. Zakladatelka Spolku pro ochranu žen bude částečně odkazovat na informace z webu Spolku pro ochranu žen, které také vycházejí převážně z praxe.

Dočtete se ale i o věcech, o kterých se příliš nemluví ani v odborných kruzích. Musíme vás předem varovat. Dozvíte se i to, co jste možná nechtěli vědět a o čem nemá většinová společnost ani tušení. Nebo si to možná nechce připustit.

1. KUPLÍŘSTVÍ

Téma kuplířství je velmi složité, a to i z pohledu sexuální pracovnice s delší praxí v oboru. Je totiž velký rozdíl v tom, jak vnímá kuplířství trestní zákoník a jak ho vnímá veřejnost, případně samotné sexuální pracovnice.

Z pohledu široké veřejnosti vypadá kuplířství většinou tak, že sexuální pracovnice mají špatné pracovní podmínky, jsou k tomu nuceny násilím a kuplířům odevzdávají buď polovinu toho, co jim zaplatí klient, nebo ještě více než polovinu.

Široká veřejnost většinou nepovažuje za kuplířství situaci, kdy se naprostá většina sexuálních pracovnic v ČR rozhodne pro tuto profesi "dobrovolně", zpravidla kvůli finanční tísni. Ale kdy zároveň pracují "pro někoho" a kdy si dotyčný od nich většinou bere polovinu toho, co jim klient zaplatí.

Bližší informace o tom najdete na webu https://www.spolekproochranuzen.cz/exitove-programy/.

Široká veřejnost také většinou nepovažuje za kuplířství situaci, kdy sexuální pracovnici tato práce baví, neuchýlila se k tomu z důvodu finanční nouze, ale kdy zároveň pracuje "pro někoho" a ten jí bere část výdělku z poskytování sexuálních služeb.

Aby to bylo ještě složitější, velká část pracovnic v ČR sdílí tento názor a netuší, že se můžou bránit, pokud jim to nevyhovuje. Netuší, že kuplířství nemusí být nutně spojeno s fyzickým a psychickým násilím, vydíráním nebo vyhrožováním. Jaká je ve skutečnosti definice trestného činu kuplířství: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40?text=kuplířství.

Setkáváme se také s tím, že kuplíři, resp. majitelé podniků nebo manažeři přesvědčují sexuální pracovnice, že pracovat sama na sebe je moc složité, že by to samy nezvládly, že jim vlastně pomáhají a že jen chtějí svůj podíl za svou péči o sexuální pracovnice.

Bývají tak přesvědčiví, že některým sexuálním pracovnicím trvá dlouhé roky, než zjistí, že je to jinak. Že zvládnou pracovat samy na sebe a nepotřebují k tomu ani kuplíře, ani manažera nebo majitele podniku. Některé pracovnice to nezjistí nikdy, protože se během své kariéry neodhodlají pracovat samy na sebe, nebo jsou nuceny pracovat "pro někoho".

Také není z pohledu sexuální pracovnice pravdivé tvrzení některých majitelů podniků nebo manažerů, že sexuální pracovnice pracující samy na sebe jsou bezbranné a mnohem více ohrožené násilím ze strany zákazníků. Že z toho důvodu je jejich činnost vlastně prospěšná a že jim jde mnohem víc o dobro sexuálních pracovnic než o peníze.

Z pohledu sexuální pracovnice je několik způsobů, jak tyto sexuální pracovnice řeší svou bezpečnost. O těchto způsobech obrany tito majitelé podniků buď nevědí, nebo o nich záměrně mlží, aby získali na svou stranu například odbornou veřejnost. Případně aby takto zmátli některé zákonodárce, kteří nemají dostatek informací o skutečném stavu věci.

Sexuální pracovnice, které pracují samy na sebe, ale ve skutečnosti vědí o různých způsobech obrany proti agresivním klientům a používají je v praxi. Naprostá většina z nich aktivně řeší otázku bezpečnosti. Jen výrazná menšina těchto sexuálních pracovnic je "méně zodpovědná" a neřeší svoje bezpečí.

V současné době je situace velmi nepřehledná a nemůžeme s jistotou tvrdit, jak velká část sexuálních pracovnic v ČR pracuje sama na sebe a nejsou tedy podle trestního zákoníku obětí kuplířství.

Víme, že někteří kuplíři se snaží např. pomocí erotické inzerce vyvolat dojem, že sexuální pracovnice pracuje sama na sebe, i když to tak ve skutečnosti není. Můžeme se pouze domnívat, že zhruba polovina sexuálních pracovnic v ČR pracuje sama na sebe. Ale z výše uvedených důvodů to nemůžeme tvrdit stoprocentně.

Kuplířství se podle trestního zákoníku navíc dopouštějí i partneři sexuálních pracovnic, kteří se nechávají vědomě živit z peněz vydělaných prací v sexbyznysu. Takže i sexuální pracovnice, které zdánlivě pracují samy na sebe, můžou být podle české legislativy ve skutečnosti obětí kuplířství.

Bližší informace k této podobě kuplířství: https://www.spolekproochranuzen.cz/l/vas-partner-se-necha-vedome-zivit-z-vasi-prace-v-sexbyznysu-je-to-trestny-cin/.

V praxi se dá velmi těžko zjistit, jestli v konkrétním podniku sexuální pracovnice odevzdávají polovinu výdělku, nebo jestli si "pouze pronajímají pokoj formou paušálu". Majitelé podniku často doporučují sexuálním pracovnicím, aby na přímou otázku policisty nebo klienta odpověděly, že si pouze pronajímají pokoj a neodevzdávají půlku.

Majitelé podniku je nemusejí ani nutit násilím k tomu, aby toto tvrdily. Ti často argumentují tím, že sexuální pracovnice přece potřebuje peníze pro své děti nebo na splácení dluhů. Že pokud přizná policistovi nebo klientovi, jak je to ve skutečnosti, bude mít majitel podniku problémy. A že si sexuální pracovnice jako matka s dětmi bude muset hledat práci jinde.

Co s tím? Z pohledu sexuální pracovnice je potřeba informovat sexuální pracovnice o různých podobách kuplířství. O tom, že se můžou bránit a jak konkrétně se můžou bránit, pokud jim to nevyhovuje. A samozřejmě předcházet sociálně motivované prostituci, např. samoživitelek.

Je potřeba bojovat proti závažnějším formám kuplířství, kterých v posledních letech z pohledu sexuálních pracovnic opět přibývá. A které jsou specifické tím, že se sexuální pracovnice často nedokáže dostat z vlivu kuplířů bez cizí pomoci.

2. VYDÍRÁNÍ A VYHROŽOVÁNÍ

Z pohledu sexuální pracovnice můžeme říct, že vydírání a vyhrožování není v sexbyznysu tak běžné, jako je např. sexualizované násilí. Není jednoduché si to přiznat, ale současná situace je bohužel taková, že s nějakou formou sexualizovaného násilí se setkala prakticky každá sexuální pracovnice.

Velmi těžko bychom hledali sexuální pracovnici, která se nikdy nesetkala se sexualizovaným násilím, například s nucením do sexuálních praktik, které nemá v nabídce a nechce je poskytovat. Podrobnosti o tom najdete níže v tomto dokumentu. Pokud jde o vydírání a vyhrožování v sexbyznysu, je situace přece jen o něco lepší. Víme od sexuálních pracovnic, že k tomu někdy dochází.

Stává se, že sexuální pracovnice chce změnit profesi a hledá práci v jiném oboru. Když najde jinou práci, její bývalý partner, který o její profesi věděl, kontaktuje zaměstnavatele. Bývalý partner prozradí zaměstnavateli, že se dříve živila prostitucí. Tím se jí zřejmě mstí za rozchod a brání jí ve změně profese. Stává se ale, že taková sexuální pracovnice narazí na osvíceného zaměstnavatele, který na to nedá a umožní jí změnu profese.

S tímto jsme se setkali několikrát, ale nemáme přesnou představu, jak často se toto děje ve skutečnosti. Protože některé sexuální pracovnice to pravděpodobně nikomu neřeknou. Ani blízkému člověku, ani některé organizaci na pomoc sexuálním pracovnicím. A snaží se s tím bojovat samy. Jak už bylo zmíněno, i proto bohužel nevíme, jak často se toto děje.

Je potřeba říct, že jsme se setkali i s vydíráním a vyhrožováním mezi sexuálními pracovnicemi. Sexuální pracovnice si půjčila od kolegyně peníze. Její kolegyně je ale logicky chtěla časem vrátit, aspoň formou splátek. Dlužnice to odmítla a začala svojí kolegyni vyhrožovat. Že řekne její rodině, čím se živí. Pokud bude trvat na tom, že chce půjčené peníze vrátit. Opět nevíme, jak často se s tím sexuální pracovnice někomu svěří a jak často se to děje.

Také se stává, že klient vzbudí důvěru sexuální pracovnice. Zjistí některé informace o jejím soukromí a pak požaduje praktiky, které sexuální pracovnice nemá v nabídce a nechce je poskytovat, případně požaduje sexuální praktiky za hranou zákona.

Znovu je potřeba říct, že nevíme, jak často se toto v sexbyznysu děje. Domníváme se, že jakákoliv statistika na toto téma by byla nepřesná a neodpovídala by skutečnosti. Ani nemůžeme tvrdit, že víme o všech podobách vydírání a vyhrožování v sexbyznysu. Protože se k nám dostávají stále nové a nové informace.

Bohužel máme informace z terénu i o tom, že ještě více jsou násilím v sexbyznysu ohroženy cizinky, které pracují v sexbyznysu na území ČR. Situace je velmi nepřehledná. Není vůbec jednoduché zjistit, kdy se u těchto cizinek jedná o dobrovolnou prostituci a kdy už ne a co všechno se v takových erotických podnicích odehrává.

V minulosti také podle informací z terénu mělo docházet k vyhrožování a vydírání pracovnic ze strany různých institucí a firem. Mělo docházet i k jiným formám násilí na sexuálních pracovnicích. Trvalo dlouhé roky, než o tom sexuální pracovnice začaly mluvit, než se tyto informace dostaly ke Spolku pro ochranu žen a než se tyto problémy začaly řešit.

Proto je potřeba ještě jednou zdůraznit, že nemůžeme s jistotou tvrdit, že se v sexbyznysu něco určitě nemůže dít. Nic nemůžeme předem vyloučit, pokud chceme opravdu pomáhat sexuálním pracovnicím.

Zejména nebereme na lehkou váhu informace od sexuálních pracovnic o různých problémech a na jejich žádost je řešíme. To se nám celkem daří, i když vždy je co zlepšovat. Ale z praxe víme, že může trvat dlouho, než se o některých skrytých problémech v sexbyznysu dozvíme.

3. KYBERKRIMINALITA V SEXBYZNYSU

Kyberkriminalita je z pohledu sexuální pracovnice čím dál častější i v sexbyznysu. Bohužel si opět musíme přiznat, že zjišťujeme až se zpožděním, co všechno se děje a co všechno sexuálním pracovnicím vadí, pokud jde o online prostor. Zčásti proto, že i sexuální pracovnice se až se zpožděním dozvídají, že někdo poškozuje jejich práva.

Většinou se jedná o neobvyklé problémy, se kterými si neví rady ani řada odborníků a legislativců. Ale úkolem Spolku pro ochranu žen je najít řešení i složitých problémů, na které nás sexuální pracovnice upozorňují a žádají nás o pomoc. Řešení některých problémů v online prostoru najdeme někdy po několika týdnech, někdy až po dvou letech usilovné práce.

Podle některých policistů je největší problém v tom, že jde o sexbyznys. Podle jejich názoru se většina odborníků tzv. "zasekne na tom, že jde o sexbyznys, a mají pocit, že nevědí". Týká se to např. většiny námi oslovených právníků, které můžeme jinak považovat za odborníky.

Jak už bylo zmíněno, práce Spolku pro ochranu žen spočívá mimo jiné v tom, že hledáme řešení problému tak dlouho, dokud ho nenajdeme. A to i pokud jde o složité případy "klasického" vydírání, vyhrožování nebo sexualizovaného násilí v sexbyznysu.

Proto se nám daří najít řešení i těchto specifických problémů, se kterými si jinak málokdo ví rady. Díky tomu jsme také zjistili, že se může jednat např. o poškozování cizích práv nebo o přestupek proti občanskému soužití.

V poslední době se zdá, že máme celkem dobře zmapované, co všechno sexuálním pracovnicím vadí a co chtějí řešit. Často jde o kopírování jejich inzerátů na různé méně známé inzertní portály bez jejich souhlasu, nebo třeba takové chování zákazníků v online prostoru, které by se podle Policie ČR dalo považovat za přestupek proti občanskému soužití.

Nedá se vyloučit, že se objeví další problémy, o kterých zatím nevíme a které budeme následně řešit na žádost sexuálních pracovnic. Je velmi pravděpodobné, že se to stane. Informujeme sexuální pracovnice i o tom, jak se bránit a jaké důkazy od nich bude potřebovat Policie ČR, pokud se stanou obětí kyberkriminality a budou to chtít řešit.

Bližší informace o těchto specifických problémech: https://www.spolekproochranuzen.cz/l/jak-resit-problemy-sexualnich-pracovnic-na-internetu/.

4. SEXUALIZOVANÉ NÁSILÍ

Prakticky každá sexuální pracovnice se aspoň jednou za svoji kariéru setkala se sexualizovaným násilím v té podobě, jak vnímáme tento pojem v roce 2025. Pokud se s ním některá sexuální pracovnice nikdy nesetkala, může mluvit o velkém štěstí, ale je to velmi nepravděpodobné.

Nejčastěji se setkávají s nucením do sexuálních praktik, které nemají v nabídce a s nucením k sexu bez ochrany. Může docházet i k nucení k sexu s majitelem nebo personálem podniku. Z terénu máme informace o tom, že v minulosti mělo docházet také k nucení do různých sexuálních praktik ze strany majitelů různých firem napojených na sexbyznys.

Nucení k sexuálním praktikám, které nemá sexuální pracovnice v nabídce a nechce je poskytovat, případně nucení k sexu bez ochrany je podle současné české legislativy považováno za znásilnění. Samotné téma znásilnění v sexbyznysu je ale velmi složité.

Zdá se totiž, že stejnou situaci vnímají sexuální pracovnice úplně jinak než klienti, kteří se toho dopouštějí. Pokud klient z pohledu sexuální pracovnice nutí někoho k sexu bez ochrany, má dvě možnosti. Buď použije fyzické násilí, nebo "ji tak dlouho otravuje, až se ho pracovnice chce zbavit, chce to ukončit, dostat se z nepříjemné situace, a tak nakonec souhlasí".

Druhou možnost vnímá sexuální pracovnice tak, že sex bez ochrany nebyl dobrovolný. Že klient překročil její hranice a že mu to dovolila jen proto, aby se dostala z nepříjemné situace. Naproti tomu klient si v tu chvíli nejspíš nepřipouští, že nebyl dobrovolný. Má pocit, že sexuální pracovnici nakonec přemluvil a že je všechno v pořádku.

Někteří klienti se také údajně domnívají, že "služby navíc jsou jen otázka peněz". A někdy je pro ně těžké pochopit, že určité služby nechce sexuální pracovnice poskytovat ani za příplatek. Protože má jasně dané hranice, co chce a nechce poskytovat. Opět dochází k tomu, že klient a sexuální pracovnice vnímají stejnou situaci zcela jinak.

Asi všichni cítíme, že o tom je potřeba mluvit a zkusit dosáhnout toho, aby se tito klienti uměli více vcítit do sexuálních pracovnic. Do toho, jak to vnímají ony. Aby dokázali nahlédnout, že ve skutečnosti pak nejde o dobrovolný sex. Ale k podobným situacím někdy dochází i v partnerských vztazích a při "náhodném sexu". To je další důvod, proč je určitě potřeba o tom mluvit a snažit se to změnit, ať už jako státní instituce, nebo jiné organizace.

Podle sexuálních pracovnic s delší praxí ale za poslední roky došlo k pozitivním změnám a situace je z jejich pohledu velmi zajímavá. Debata o souhlasu v sexu, která v ČR probíhá v posledních letech, se totiž mimo jiné odráží i v prostředí sexbyznysu. Ale zároveň jiné organizace, které především řeší téma souhlasu v sexu, o tom téměř vůbec nemluví. Některé organizace o těchto souvislostech vědí od Spolku pro ochranu žen. O co přesně jde?

Podle našich informací z terénu došlo zhruba za poslední tři roky k velkým změnám v tom, jak klienti vnímají téma souhlasu v placeném sexu. V současnosti je situace taková, že zejména ve větších městech klienti často sledují celospolečenskou debatu o souhlasu v sexu. Většina těchto klientů řeší při využívání sexuálních služeb i to, "jestli je psychicky v pohodě a jestli ji nic nebolí".

Podle řady sexuálních pracovnic je v současnosti situace taková, že toto neřeší spíše klienti s nižším vzděláním, s menším všeobecným přehledem, kteří příliš nesledují debatu o souhlasu v sexu, případně mají vyloženě negativní vztah k sexuálním pracovnicím a k ženám obecně.

Situace v ČR pomalu směřuje k tomu, že zejména od klientů s vyšším vzděláním bude společnost očekávat slušné chování k pracovnici. Setkali jsme se i s názorem, že "v dnešní době klient, který to neřeší, je buď úplný blbec, nebo má nějakou diagnózu". Největší problém vidí pracovnice v tom, že se příliš nemluví o pozitivním dopadu debaty o souhlasu v sexu na prostředí sexbyznysu.

Právě v sexbyznysu už je čím dál běžnější, že se klient ptá, "jestli ji něco nebolí". Je čím dál běžnější, že zákazník sleduje, jak na něj sexuální pracovnice reaguje a "jestli není něco špatně". To dříve rozhodně nebylo tak běžné. A jako sexuální pracovnice se můžeme domnívat, že to souvisí s debatou o souhlasu v sexu. Možná to má jiný důvod, ale zkrátka pro to nemáme jiné vysvětlení.

Problém může nastat, pokud by různé organizace nebo jiné subjekty, které vnášejí do veřejného prostoru téma souhlasu v sexu, nezvládly plnit svoji roli. Určitě není nutné, aby toto téma řešily neziskové organizace. Ale z pohledu sexuální pracovnice je rozhodně důležité, aby toto téma nezmizelo z veřejného prostoru.

Můžeme se totiž právem obávat toho, že jakmile by se o souhlasu v sexu přestalo mluvit, můžeme se vrátit zpět tam, kde jsme byli dříve. Téma souhlasu v sexu by se pak podle nás mohlo opět z velké části vytratit z povědomí mužů i žen. A to by z pohledu sexuálních pracovnic nebylo dobré.

Proto by bylo určitě potřeba se zamyslet nad tím, jestli by téma souhlasu v sexu neměly řešit státní instituce. Pokud už sílí hlasy, že by se tím neměly zabývat neziskové organizace. Závěrem se budeme věnovat dalším podobám násilí v sexbyznysu. Se kterými se naštěstí během své kariéry nesetkají všechny sexuální pracovnice, ale bohužel se to může stát.

5. DALŠÍ TYPY NÁSILÍ V SEXBYZNYSU

Podle našich informací z terénu se můžou sexuální pracovnice stát obětí minimálně 27 různých trestných činů. Kromě vydírání, vyhrožování nebo znásilnění se může jednat např. o podvod, ublížení na zdraví a újmu na zdraví, obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, krádež, loupež, neoprávněné nakládání s osobními údaji, poškození cizích práv, sexuální nátlak a další.

Bohužel i u těchto trestných činů platí, že ani Spolek pro ochranu žen, ani jiné organizace zdaleka nevědí o všech případech. A platí i to, že jakákoliv statistika na toto téma od různých organizací by byla velmi nepřesná.

Podle sexuálních pracovnic by nejspíš nepomohla ani případná legalizace prostituce. Spolek pro ochranu žen je v kontaktu i se sexuálními pracovnicemi, které pracovaly také v Rakousku, kde je prostituce legální. Podle těchto sexuálních pracovnic se legalizace prostituce v Rakousku z jejich pohledu projevila pouze v tom, že tam existuje registr sexuálních pracovnic.

Ale že žádný jiný efekt to z jejich pohledu nemělo. Předpokládejme, že jedním z důvodů legalizace prostituce bylo, aby mohli lépe předcházet kuplířství a dalším formám násilí v sexbyznysu. Ale to se podle těchto sexuálních pracovnic s legalizací prostituce vůbec nezlepšilo.

Podle nich se tam ve skutečnosti rozhodně nedaří lépe řešit kuplířství a nedaří se řešit stále běžnou praxi, že sexuální pracovnice odevzdávají majiteli podniku, případně kuplíři polovinu toho, co jim zaplatí klient.

Všechny neziskové organizace a jiné instituce, které pomáhají sexuálním pracovnicím, se snaží předcházet násilí v sexbyznysu a pomáhat obětem. Bližší informace o dalších problémech sexuálních pracovnic: https://www.spolekproochranuzen.cz/pro-klientky/.

Z pohledu sexuální pracovnice jsou samostanou kapitolou i pachatelé násilí na sexuálních pracovnicích. Ať už ti, kteří vědí, že dělají něco, co není správné, nebo ti, kteří např. tlačí sexuální pracovnice do služeb navíc. A jakmile dosáhnou svého, mají pocit, že nikoho k ničemu nenutili a že vše bylo dobrovolné.

Jak už bylo zmíněno, tuto situaci vnímají sexuální pracovnice velmi často úplně jinak než jejich klienti. Pokud klient nutí pracovnici k sexu bez ochrany nebo do praktik, které sexuální pracovnice nemá v nabídce, většinou volí dvě strategie. Buď použije fyzické násilí, nebo "ji tak dlouho otravuje, až se ho pracovnice chce zbavit, dostat se z nepříjemné situace, a tak nakonec souhlasí".

Konkrétně zakladatelka Spolku pro ochranu žen se zabývá i tím, co vede klienty k tomu, že se vědomě nebo nevědomě dopouštějí násilí na sexuálních pracovnicích. Jiné sexuální pracovnice často tvrdí, že "ten zákazník to dělá, protože je prostě debil". Což je vulgární, ale jde o přesnou citaci.

Podle zakladatelky spolku je ale potřeba zjistit reálné důvody, proč se to děje. Aby o tom jako sexuální pracovnice mohla komunikovat nejen s ostatními pracovnicemi, ale i s klienty v rámci prevence násilí v sexbyznysu. Nejde přitom o to, že v ČR se můžou už teď vyskytovat odborníci, kteří mají o příčinách jasno.

I když o takových odbornících jako sexuální pracovnice zatím nevíme, z pohledu zakladatelky Spolku pro ochranu žen je důležité, aby v tom měly jasno přímo sexuální pracovnice. Aby s tím uměly pracovat a aby se dařilo o tom mluvit i se zákazníky.

Pohrdá takový zákazník sexuálními pracovnicemi, nebo ženami obecně? Pokud pohrdá sexuálními pracovnicemi, dovolí si k nim to, co si nedovolí k jiným ženám? Dopouští se násilí na sexuálních pracovnicích, protože chce zkrátka uspokojit svoje potřeby a podle něj nemají tolik možností obrany?

Měl tzv. "těžké dětství" nebo složitý vztah s matkou? Má sklony k impulzivitě, agresivitě nebo násilnou minulost? Má pocit, že má nárok se takto chovat k sexuálním pracovnicím, "protože si je platí"? Může mít na jeho chování vliv konzumace alkoholu a drog? Trpí parafilií (sexuální deviací) nebo je duševně nemocný?

Tomuto tématu se bude Spolek pro ochranu žen dále věnovat a hledat skutečné příčiny, s cílem předcházet násilí v sexbyznysu. Kromě prevence se budeme i v dalších letech věnovat pomoci obětem, prevenci a osvětě. Z velké části už víme, co je potřeba zlepšit, aby se dařilo řešit násilí na sexuálních pracovnicích. A aktivně se o to snažíme.