Vydírání pracovními fotkami a nové formy kuplířství - dva "nové" trestné činy, o kterých se moc neví

Už od roku 2016 pomáháme sexuálním pracovnicím řešit jejich menší i větší problémy, se kterými se potýkají. Dva z nich jsme pro vás řešili nedávno. Konkrétně to byla situace, kdy sexuální pracovnice vyhrožovala jiné sexuální pracovnici, že pošle její pracovní fotografie rodině. Chtěla ji tím donutit k odpuštění dluhu. 

Dále jsme pátrali po tom, jak a jestli vůbec se dají trestně stíhat kuplíři, kteří se pohybují na sociálních sítích a cílí na ženy v nouzi. Nabízejí jim, že jim v nouzi "pomůžou" a zaměstnají je v erotice. Názorů na to, jak se tyto dvě věci dají řešit a jestli vůbec, bylo hodně. My jsme chtěli mít jasno. Proto jsme kontaktovali Ministerstva spravedlnosti ČR a tady je jejich stanovisko.

Vážená paní magistro,

legislativní odbor Ministerstva spravedlnosti od Vás postupně obdržel několik podání, v nichž nás informujete o dvou typových jednáních, u nichž spatřujete nedostatky v jejich (trestní) postižitelnosti.

a) Předestřela jste případ, ve kterém byla matka samoživitelka vystavena nevybíravé nabídce k poskytování sexuálních služeb, zřejmě organizované odesílatelkou příslušné zprávy, případně třetí osobou. V této věci jste podala trestní oznámení a policejní orgán po provedeném prověřování věc odložil s tím, že skutek není trestným činem. 

Uvádíte, že jste se setkala s názorem, že taková jednání nejsou stíhána proto, že se popsané jednání odehrává na Facebooku, jež z jurisdikčního hlediska spadá pod úřady a soudy Spojených států amerických.

b) V souvisejících podáních popisujete jednání, kdy po sexuálních pracovnicích někdo něco "žádá" s tím, že pokud tento požadavek nebude splněn, rozešle např. citlivé fotografie rodinným příslušníkům dotčené osoby, jinými slovy popisujete jednání, při kterých, za užití intimních materiálů, dochází k protiprávnímu působení na poškozené v tom smyslu, že jsou pohrůžkou takovéhoto jednání nuceny, aby něco konaly, opomenuly či strpěly.

K oběma typům jednání tak dáváte podnět k zhodnocení stávající skutkové podstaty kuplířství, resp. vydírání, aby mohlo dojít k jejich adekvátnímu postihu.

Ad a) Jak jistě víte, základní skutkové podstaty trestného činu kuplířství se dopustí mj. ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce. Lze přitom souhlasit s názorem Policejního prezidia v tom, že pouhým poskytnutím nabídky nemuselo dojít k dokonání trestného činu kuplířství, neboť k tomu by muselo dojít k samotnému provozování prostituce. 

Pokud by takové jednání bylo předběžně posouzeno jako pokus kuplířství (jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu), bude dána trestní odpovědnost za pokus trestného činu kuplířství a orgány činné v trestním řízení jsou ze zákona povinny se skutkem zabývat. Samotné poskytnutí nabídky přitom zřejmě bez dalšího nelze vždy nutně považovat za pokus tohoto trestného činu. Trestnost přípravy u tohoto trestného činu dána není (ta je možná pouze u některých zvlášť závažných zločinů).

Pokud se jedná o případy prověřování a vyšetřování jednání na sociálních sítích (ve Vámi uvedeném případě na Facebooku), nelze přisvědčit závěru, že taková jednání by nebyla na území České republiky trestná proto, že je sídlo poskytovatele takových služeb v zahraničí, a to dokonce ani v případě, že se sídlo tohoto provozovatele nachází mimo Evropskou unii.

Takové případy sice budou bezesporu náročnější z hlediska dokazování, neboť popsané právnické osoby nejsou přímo povinovány poskytovat údaje o svých uživatelích českým orgánům činným v trestním řízení, to ale neznamená, že jsou takové důkazní prostředky zcela nedosažitelné [ostatně velké internetové platformy spolupracují s policejními orgány dobrovolně (např. Facebook na základě svých tzv. law enforcement guidelines)]. 

Skutečnost, že k jednání dochází v online prostoru, nehraje v posuzování trestnosti žádnou roli. Skutečnost, že sociální sítě, na nichž probíhá protiprávní činnost, jsou provozovány ze zahraničí, tak může trestní řízení nepochybně ztěžovat, nevylučuje ale trestní odpovědnost pachatele tam, kde došlo k naplnění všech znaků trestného činu.

Ad b) Domníváme se, že o takovém jednání v obecné rovině správně hovoříte jako o vydírání, když alespoň z poskytnutých informací lze usuzovat na znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání, neboť v popsaném případě někdo někoho nutí, aby něco konal, opomenul nebo strpěl, a to pohrůžkou něčím, co lze pokládat za "jinou těžkou újmu" ve smyslu trestního zákoníku. 

Vzhledem k tomu, že zákon dále nerozvádí, k čemu má být poškozená osoba nucena, zůstává zde pouze k posouzení, zda lze rozeslání např. "nahých fotografií" rodinným příslušníkům dané osoby považovat za jinou těžkou újmu. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti, může směřovat i k rozvratu manželství nebo rodinného života. 

V této souvislosti lze odkázat i na judikaturu uváděnou v komentářové literatuře, kdy v praxi bylo za jinou těžkou újmu považováno i např. vyhrožování pachatele poškozeným dívkám např. tím, že jejich erotické fotografie zveřejní v rozporu se smlouvou, na jejímž základě byly vytvořeny (tj. že je nechá otisknout v časopisech vycházejících v České republice či je předá rodičům poškozených), neboť takové vyhrožování lze považovat za významný zásah do jejich osobního a rodinného života, tedy za pohrůžku jinou těžkou újmou zasahující do jejich dobré pověsti v rodině a blízkém sociálním okolí ve smyslu § 175 odst. 1 (srov. R 25/2012, TR NS 77/2011-T 1401). 

Také jednání pachatele, který v úmyslu získat neoprávněný finanční prospěch vyhrožuje poškozenému zveřejněním takových informací týkajících se jeho intimního života, které s ohledem na jejich obsah jsou způsobilé jej ohrozit v jeho profesním postavení nebo v partnerském životě, lze považovat za pohrůžku jiné těžké újmy; přitom je podstatná pachatelova představa o tom, že oběť bude vnímat zveřejnění takové informace jako újmu, jejíž hrozba mu umožní uskutečnit jeho záměr (srov. R 32/2020). Je však třeba zdůraznit, že dané závěry soudy učinily v konkrétních případech.

Ani zde proto neshledáváme potřebu legislativních úprav, nicméně všechny Vaše podněty bereme na vědomí a budeme je mít do budoucna na paměti.

---------------------------------

Je důležité poznamenat, že výše uvedené je pouze obecné vyjádření učiněné na základě Vašich obecných podání, bez znalosti okolností konkrétních případů a nijak tedy nemůže ovlivnit posuzování konkrétních případů orgány činnými v trestním řízení. Je vhodné zopakovat, že každý případ je vždy nutné posuzovat s ohledem na všechny okolnosti případu, bez jejichž znalosti se ani k žádnému případu nelze spolehlivě vyjádřit.

Stávající ochrana poskytovaná trestním zákoníkem je podle našeho názoru adekvátní a odpovídá subsidiaritě trestní represe. V tomto jenom podotýkáme, že obě rámcově popsaná jednání lze v případě, že nejsou trestným činem, postihnout jako přestupek proti občanskému soužití, tj. lze na ně příslušným způsobem reagovat.

Na závěr uvádíme, že Ministerstvo spravedlnosti je v souladu se zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy pro soudy, státní zastupitelství, vězeňství, probaci a mediaci a střet zájmů. Ministerstvu spravedlnosti proto nepřísluší podávat závazný výklad právních předpisů, ani těch v jeho gesci. 

Výše uvedené stanovisko má tedy pouze informativní charakter a je toliko nezávazným právním názorem zaměstnanců legislativního odboru zdejšího ministerstva. Platí totiž, že závazný výklad právních předpisů náleží výhradně soudům rozhodujícím v jednotlivých případech.

S pozdravem

Mgr. Dominik Šarman

Oddělení trestně právní legislativy

Odbor legislativní