Náš předseda Libor Balga vyzpovídal zakladatelku Spolku pro ochranu žen, bývalou sexuální pracovnici

Se zakladatelkou Spolku pro ochranu žen pracuji od roku 2016. Je jednou z dobrovolnic našeho spolku, dělá pro nás spoustu užitečných věcí a pořád jsme v pravidelném kontaktu. Při příležitosti Mezinárodního dne sexuálních pracovnic a pracovníků jsme si povídali mimo jiné o její motivaci, proč jí záleží na prevenci sociálně motivované prostituce.

Známe se od roku 2016, kdy jsem poprvé zahlédl Tvoji výzvu na facebooku, že máš zajímavý projekt a chceš s ním pomoct. Jak jsi vlastně došla k tomu, že chceš změnit prostituci v ČR?

Pocházím z rodiny, která je hodně levicová. Doma se odjakživa mluvilo o tom, že slabším se má pomáhat a že je to normální. Je to něco, nad čím se v naší rodině nikdo nepozastaví. Prostě vidíš problém, někoho v nouzi, jdeš a snažíš se mu pomoct. 

Asi taky hraje roli, že mám vysokou školu. Možná mi to víc myslí a víc jsem si toho všímala, že většina mých kolegyní začala s prostitucí z důvodu finanční nouze. Sociální cítění, umanutost a ctižádost.

Jak se to projevuje?

Prostě si řekneš, že tohle je špatně a že ty to změníš. Navíc asi nemám problém řešit něco, co společnost mnohem víc ocení třeba za sto let. Jasně, když tě někdo občas pochválí, je to fajn. Ale mám v sobě ten pocit, že mám nějakou historickou úlohu a možná mě lidi nejvíc ocení až po smrti.

Úplně nemusím denně slyšet, jak mi všichni rozumí a podporují mě (smích). Stačí mi, že já sama jsem přesvědčená, že dělám správnou věc. Podle mě hodně lidí nedosáhne svých cílů  a v půlce to vzdá, protože hrozně moc potřebují chválit. Oni jsou první, kdo nějaké téma považuje za důležité, a hodně jim chybí podpora ostatních. V tom mám taky určitě výhodu, že to až tolik nepotřebuju.

To zní jako super téma na nějakou knížku. Napadlo Tě někdy, že bys napsala něco o vnitřní motivaci?

To už mě taky párkrát napadlo. Ale pořád si myslím, že je na to brzo. Mám toho ještě hodně před sebou a spolek taky. Počkám si pár let, kam se dostanu já a kam spolek. A taky si počkám, až budu už hodně stará. Nebo budu vědět, že za měsíc umřu. Že jsem třeba nemocná. Když něco takového vydám, nechci z toho mít problémy. Že by mě v tom někdo poznal.

Dokázala bys říct, co Tě nejvíc baví na práci pro spolek?

Jsem docela ctižádostivá, takže mě baví, když můžu věci měnit. Něco si nastuduju, něco navrhnu a má to dopad, někomu to pomůže. Baví mě, když můžu něčeho dosáhnout. Tohle mě rozhodně motivuje, abych se snažila něco změnit, například fungování úřadů práce.

A taky ráda pomáhám ostatním. Spousta lidí ti řekne, že neví, proč někomu pomáhám, když za to nedostanu žádnou odměnu. Mně to vůbec nevadí. Stačí mi vědět, že jsem někomu pomohla. Chtít za to peníze, to pro mě není vůbec důležité.

Teď se zeptám jinak. Co Tě na téhle práci nejvíc štve?

Asi to, že se mě pořád někdo ptá, jak mě napadlo pracovat zrovna pro Spolek pro ochranu žen. V duchu se vždycky rozčiluju, co je to za otázku. Proč se udiveně neptají takových pečovatelů v domově důchodců, jak je to napadlo. 

Ale pak si uvědomím, že jim to prostě nejde do hlavy. Oni by se snažili takovému tématu spíš vyhnout. Skutečný důvod, proč mi to vadí, je, že je to zkrátka nepříjemné. Protože nemůžeš říct, proč to doopravdy děláš. A ta otázka se pořád opakuje.

Jedna otázka na tělo. Co bys řekla, že je Tvoje nejhorší vlastnost?

Asi spíš nejotravnější. I když mi někdo dobře radí, vždycky chci slyšet argumenty, proč má ten dotyčný pravdu. Je to moje obrana proti manipulaci. A stane se, že něco udělám později, než by bylo potřeba. Protože mě někdo musel dlouho přesvědčovat. Ale párkrát už jsem dostala špatnou radu. A dopadlo to dobře, protože jsem ji slepě neuposlechla.

Občas chci argumenty i po někom, kdo je hodně autoritativní a jinak mu všechno odkývají, že většinou nemusí nic obhajovat. To je potom dobře pro něj. Musí argumentovat a dokázat mi říct, proč má pravdu on. Tak možná je to fakt spíš nejotravnější vlastnost. 

Pak asi ta umanutost. A že pět minut v koupelně u mě znamená deset. Což je ovšem stejné, jako když taxikář řekne "za pět minut jsem u vás". To znamená taky minimálně deset. Takže vesmír je v rovnováze, nejde o žádnou ženskou specialitu.

A nejlepší?

No ty mi dáváš. Má to znít co nejvíc skromně (smích)? Asi fakt to, že nepotřebuju tak často slyšet chválu. Stačí mi, že já vím, že dělám správnou věc. Dokážu motivovat sama sebe,  nejsem v tom tolik závislá na širším okolí. A snad díky tomu dokážu podpořit ostatní. 

To může být fajn i pro partnerské vztahy. Četla jsem někde, že když jsi pesimista, zkracuje to život. Vhodný partner ti ho může prodloužit. Ale musí to být optimista, který tě dokáže podpořit. A nejsem vybíravá v jídle, jenom sladká hlavní jídla moc nejím. Mám po nich hned hlad. To je do dnešní doby asi hodně dobrá vlastnost.

Co je Tvůj největší cíl, když jde o Spolek pro ochranu žen?

Chci, aby sociálně motivovaná prostituce v ČR, například prostituce samoživitelek, byla okrajový jev, který se děje jenom výjimečně. Aby většina žen s tou profesí začala, protože chtějí peníze za sex a nechtějí dělat nic jiného. Ne proto, že rychle potřebují peníze, jinak nebudou mít na jídlo a vyhodí je z bytu.

A po smrti chci být aspoň v jednom slovníku. "XX, zakladatelka a přední představitelka prevence sociálně motivované prostituce v ČR". Nebo tak nějak. Ve zkratce, chlapi, pozor, ať udržíte ženy u plotny, nebo se vám to vymkne z rukou (smích). Určitě chci něco dokázat,  změnit Českou republiku.

Děkuji Ti za rozhovor!